Cesty k plynulému čtení nejmladších čtenářů
Nevím, jak vy, ale já já se nepřestávám divit tomu, že se některé výukové metody stále v našich školách drží. Nejde mi to na rozum ve chvíli, kdy se mi zdá, že stačí pouhý selský rozum k tomu, abychom si řekli, že ta či ona metoda má k efektivní výuce na hony daleko. Jedním z takových křiklavých příkladů je výuka čtení nejmladších dětí. Ve školách se pořád drží čtení celé třídy po větách. Pamatujete? Znáte (bohužel) možná i od svých dětí, které tím momentálně procházejí. Celá třída sedí a všech dvacet až třicet dětí čeká, až na ně dojde řada a budou moci přelouskat jednu jedinou větu. Pak, když to mají za sebou, čekají, až dočtou všichni ostatní. Školu jsem měla jako dítě vždycky ráda, máloco mi tam vlastně vadilo. Ale tohle jsem nenáviděla. Protože jsou tu v zásadě jen dvě možnosti: buď jste už dobrý čtenář a přečtete svou větu raz dva a pak už se neskutečně nudíte. Chtěli byste se do příběhu začíst, zajímá vás, o čem to je, jak to bude dál, ale nemůžete se začíst, protože musíte být ve střehu, abyste věděli, kde celá třída právě čte. Nebo jste ten, kdo ještě plynule nečte, a pak je celá situace velmi stresující, překoktáte svou větu a jste orosení až na zádech.
Otázka hlavní: naučí se tímhle někdo něco? Co? Opravdu věříme tomu, že je to cesta, jak pomoci žákům k plynulému čtení? Ne. Pokud někdo říká ano, lže si do kapsy.
Je udivující, že ani dnes mnoho učitelů (pardon, tady generalizuju a nemám to podložené žádným výzkumem, berte to, prosím, jako postřeh čistě z praxe) ale neví, jak jinak na trénink čtení jít. Kromě toho, že chtějí, aby dítě trénovalo čtení s rodiči doma - což je podle mě naprosto v pořádku, ale není už v pořádku, když k tomu nemá podporu a příležitosti i ve škole.
Tady je pár mých tipů na to, co můžeme svým nejmladším čtenářům (první až třetí třída) nabídnout, aby dosáhli co nejplynulejšího čtení.
1) Čtení - ozvěna
Princip je jednoduchý. Žáci mají oporu v textu a zároveň nejprve slyší, jak správně slova přečíst. Učitel tedy promítá text, čte nahlas a zároveň ukazuje slovo, které právě čte. Žáci po něm opakují jako ozvěna (i jim ukazujeme, co mají právě přečíst). Můžeme používat u čtení jednotlivých slov i celých vět, pokud nejsou příliš dlouhé.
2) Chórové čtení
Může navázat na čtení - ozvěnu. Když jsme takto natrénovali určitý text, můžeme ho v některé další hodině číst chórově, to znamená jako sbor. Text opět promítáme a ukazujeme žákům, kde právě čteme. Cílem je, aby celá třída četla jako jeden muž. Snažíme se číst co nejpřirozeněji plynule a spíše pomalejším tempem.
3) Čtení replik
Žáci pracují ve skupinkách, v určitém čase pracují na natrénování plynulého čtení textu, který mají rozdělený na repliky. Mohou to být jednotlivé verše básničky, textík krátké scénky nebo jakýkoliv jiný text. Osvědčilo se mi mít v tomto případě jednotlivé repliky v několika různých obtížnostech. Jedna replika může být docela dlouhé souvětí se čtenářsky obtížnými slovy, jiná bude spíš krátká s kratšími a snadnými slovy. Čtenáři ve skupince budou na různých čtenářských úrovních a přirozeně si každý vezme tu repliku, na kterou se cítí.
Skupiny pak mohou přečíst to, co natrénovaly, zbytku třídy. Můžeme dát ale taky všem skupinám stejný text. Pak si přečteme společně, kdy čtou nejprve všichni, kdo trénovali repliku jedna, pak ti, kdo trénovali repliku dva atd.
4) Samostatný trénink
Ten u nás ve třídě probíhá docela často, stejně jako práce na technice psaní. Snažím se prostě minimalizovat čas, kdy někdo musí čekat na ostatní, přestože už je se svou prací hotov. Žáci mají určený text, na kterém mají pracovat. Modelovali jsme si, co znamená (a co neznamená), když čteme plynule a při samostatném tréninku je zadání vždy stejné a snadné: čti text, trénuj po větách plynulé čtení. Teprve když zvládáš první větu plynule, čti dál. Nakonec se můžeme třeba všichni sejít na koberci a postupně každý přečte jednu větu - takovou, kterou zvládá opravdu plynule. A protože to zvládají opravdu plynule (dostali totiž dostatečný čas na trénink), je to odbyté během několika málo minutek a nikdo se nedostává do situace, kdy ostatní čekají, až to konečně přelouská.
5) Tréninkové karty
Tréninkové karty si tvořím sama a nezabere to mnoho času. Jde o to poskytnout žákům postupnou oporu při tréninku čtení. Nejprve tak natrénují (připomenou si) čtení určité obtížnější skupiny hlásek, pak trénují jednotlivá slova s těmito skupinami a nakonec trénují věty s těmito slovy. Moji žáci s takovou kartou většinou pracují víckrát než jednou. Označují si věty, které už zvládají číst plynule, v další hodině pak v tréninku pokračují. Mohou na tom pracovat úplně samostatně nebo třeba ve dvojici.
6) Opakované čtení
Raději než dávat dětem k tréninku pokaždé nový text, osvědčilo se mi nechat je pracovat na stejném textu několikrát. Mluvím samozřejmě o těch, kteří opravdu ještě nejsou zdatní čtenáři. Dojdou tak nakonec (skoro) úplné plynulosti a některá takto natrénovaná slova už pak přenášejí do čtení dalších, nových textů. Navíc spíš zažijí úspěch ve čtení, ne pokaždé to, že přelouskat nějaký text je pro ně příliš velká výzva.
7) Označ si náročná slova
Stejně jako můžeme žáky učit, aby si v textech označovali slova nebo věty, které už zvládají přečíst plynule, můžeme je naopak později vést k tomu, aby si označovali slova, u kterých při čtení ještě zaškobrtnou. A dát jim také čas k tomu natrénovat konkrétně tato slova.
Jsem si jistá, že existují ještě další cesty, jak dětem pomoci k plynulému čtení. Tohle jsou ty moje - protože skoro všechno je lepší než "A další větu nám přečte...". Souhlasíte?