Co je jim do toho?!

Nerada začínám svůj dnešní článek takovým typicky učitelským povzdechem, ale jiný začátek mě nenapadl: je to těžké, jako učitel se dnes nezavděčíte. Možná to platí obecně, já mám teď ale na mysli jednu dost konkrétní (a lehce přízemní?) oblast školního života. Svačiny. 

Před časem jsem zaslechla v rádiu nějakého zpěváka (myslím), který si povzdychl, že ho škola nevybavila ničím, co by pro jeho život bylo důležité, například dobrým vzděláním v oblasti zdravé stravy. Naopak jedna maminka si v autobuse stěžovala druhé, že jim paní učitelka na schůzkách "kázala" o tom, co by si děti neměly nosit do školy k jídlu. A co je jí do toho! O tom, jak moc dnešní škola pomáhá dětem zorientovat se v tomto tématu (a na kolik je to jejím úkolem) by se dalo diskutovat hodně. Od školních obědů až po mléčné radovánky od sponzorských kraviček. To teď ale ponechám stranou.

Zpátky ke svačinkám. Jak moc mají učitelé sledovat, co jejich žáci do školy nosí, čím doplňují energii pro učení? Mají to vůbec sledovat? A jak se mají zachovat, jestliže seznají, že by neuškodila drobná korekce? 

Abyste mi dobře rozuměli. Nemyslím si, že bychom my, učitelé, měli mít v merku, kdo nosí pečivo celozrnné a kdo obyč housku. Nemyslím si, že bychom měli dětem počítat, kolik snědí porcí ovoce nebo zeleniny. Není na nás, abychom soudili, kdo jí moc lepku, pije hodně mléka nebo (zcela neeticky a neekologicky :-) svačí každý den šunku. A je hodně žáků, u kterých můžeme mávnout tak trochu rukou nad tím, že jejich sváča má k ideálu daleko. 

Jsou ale děti, které se svými svačinami vyloženě neladí. Takový žák s ADHD, který o první přestávce posvačí pytlík chipsů a o velké to pak zají dvěma koblihami a zapije energetickým nápojem... to je prostě bomba. Ale ne, nejde jen o děti s ADHD. Takovéhle jídlo je katastrofa i pro ostatní děti (a pokud si myslíte, že to trošku přeháním a zveličuju, tak vás musím ujistit, že mluvím pravdu. Nic než pravdu.) Rychlé nabuzení energie a následný pokles cukrů v krvi, nervozita a únava. A my bychom chtěli, aby se něco naučily... 

Co teda s tím? Nic moc. Pokusit se žáky v tomhle směru trošku vzdělat, ukázat jim lepší varianty, pokusit se rodičům vysvětlit a požádat je o spolupráci. A doufat... Jenže ono je fakt jednodušší dát dítěti ráno do ruky padesát korun, než myslet na to, co mu ráno do aktovky přibalím. 

A tak se musíme obrnit a povolat na pomoc veškeré své diplomatické schopnosti :-)