Děti nepotřebují pravidla, potřebují hodnoty

Nechytejte mě úplně za slovo, hranice jsou pro děti samozřejmě důležité, chci ale říct, že máme tendenci při vytváření bezpečného prostoru ve třídách některé důležitosti vynechávat.
Je tu zase období, kdy se na nás, učitele, hrnou nabídky vyrobených pravidel do tříd, pořád ještě je k vidění "máme se rádi" nebo "jsme kamaradi", proloženo banalitami tipu "nepředbíháme se", i když se mi zdá, že je to lepší, než bývalo.Jenže - jakou službu svým žákům žákům prokážeme takovými pravidly a hlavně tím, že jim je do třídy prostě přineseme?Pravidla mají ve třídě své místo, pokud i děti samy cítí potřebu nějaké pravidlo zavést, pokud k tomu samy mají důvod. A nepodceňujme je, většinu věcí prostě vědí a nepotřebují je mít ve formě příkazu nebo zákazu někde vyvěšené.Jak na to teda jít?Zdá se mi, že smysluplná cesta vede přes hodnoty. Jako učitelé si musíme uvědomit, jaké hodnoty chceme, aby v naší třídě hrály důležitou roli, proč jsou důležité, a dětem pak "nasvítit" jak to vypadá, když takové hodnoty ctíme. A vlastně si nejsem jistá, jestli slovo hodnoty je úplně přesné, jde ale o věci, které by všechny měly přispět k tomu, že a) se každý v naší třídě může cítit prima a bezpečně b) se každý naplno učí podle svých možností a soutěží maximálně sám se sebou.S malými dětmi se mi osvědčuje zařazovat takové povídání do našich závěrečných kruhů, kde se snažím ptát třeba takhle: "Všiml si dnes někdo, že se někdo v naší třídě zachoval k někomu kamarádsky?" "Stalo se dnes v naší třídě, že někdo někoho povzbudil?" Děti mají zpočátku tendenci mluvit o tom, co samy udělaly "správně" a taky mluví o věcech, které jsou třeba trošku banální ("Áda mi dal bonbon."). Postupně se ale dopracujeme i k tomu, že si začnou všímat toho, co se jich samotných ani příliš netýkalo, co udělal někdo jiný, nebo toho, co je pro naše společné fungování opravdu důležité, třeba že někdo někoho povzbuzoval při plnění náročného úkolu. Myslím, že pomáhá i to, že zpočátku ty věci pojmenovávám já a spojuju je s tou určitou hodnotou.Hodně důležité se mi zdá taky zdůrazňovat, že tyhle hodnoty nejsou totéž, co osobní postoje. Ne, nemusíte se mít všichni rádi, ne, nemusíte být všichni kamarádi - to ale neznamená, že se v určitých chvílích k sobě nemůžete a nemáte kamarádsky chovat, povzbudit se atd.Připomínat si to, co je pro naši třídu důležité, nedělám jen kvůli dětem, ale i sama kvůli sobě. Na některé věci je totiž ve shonu běžných dní docela snadné pozapomenout. ;-)

Takové hodnoty, které se snažím pěstovat já, jsou třeba:
pomoc

podpora

povzbuzení

kamarádství

legrace

pokrok

výzva (něco byla pro mě výzva, ale zvládl jsem to...)

 

A jak to máte s pravidly ve svých třídách vy?