Dílna čtení se k nám dostala spolu s programem RWCT už zhruba před dvaceti lety a zdá se, že je dnes už jen velmi málo učitelů (alespoň těch prvostupňových), kteří by tuto "metodu" neznali. Věřím, že většina z nich už také má zažitý hlavní princip dílny čtení, totiž že je to čas, který dětem poskytujeme ke čtení toho, co je opravdu zajímá a baví, snažíme se tak zvětšit čtenářský apetit i těch žáků, kteří nepocházejí z rodinného čtenářského prostředí. I tak se ale občas ještě můžeme setkat s tím, že si paní učitelky myslí, že dílna čtení je čas, kdy děti čtou povinnou literaturu, kterou jim ony předepsaly, případně kdy celá třída pracuje s jedním titulem. Já se tu ale dál nebudu rozepisovat o tom, co dílna čtení je, jaká jsou její pravidla atd., to už udělalo hodně lidí (a povolanějších). Ráda bych se s vámi podělila o svou osobní učitelskou zkušenost i o některé materiály, které jsem si pro dílnu čtení vytvořila.

K dílně čtení mám dvě zásadní poznámky, které se možná tak úplně neslučují s tím, co je o DČ všeobecně známo, jak bývá DČ pojímána.

1) Jednou týdně je málo.

Myslím, že na prvním stupni bývá dílna čtení běžně do výuky zařazena jednou týdně. Z vyučovací hodiny si tak děti jednou týdně čtou asi deset až dvacet minut (podle věku i čtenářské vyspělosti). Když jsem učila třeťáky, kteří měli časovou dotaci pro český jazyk osm hodin týdně, rozhodla jsem se dílně čtení věnovat hodiny dvě. S knížkou v ruce jsme se tak každý týden vítali a každý týden také loučili :-) Myslím, že jedním z hlavních úkolů výuky na prvním stupni by měla být výchova žáka coby čtenáře. Ne čtenáře nutně dobrého, vyspělého, ovládajícího všechny možné čtenářské strategie, ale čtenáře radostného, zapáleného, čtenáře, který má důvěru sám v sebe i knihy. S jídlem roste chuť, a tak když toho děti dostatek přečtou ( a budou-li mít s kým své čtenářské zážitky sdílet), jistě se u nich začnou přirozeně rozvíjet třeba i ty čtenářské strategie. Nechci tím říct, že si děti mají "jen" číst, že se je nemáme snažit posouvat někam dál, ale osobně jsem si to nechávala více na jiné hodiny. Dílna čtení je čas pro mě, čtenáře, mou knihu a naše čtenářské společenství. V mojí třídě bylo jen pár čtenářů, dětí, které byly zvyklé číst si doma, které měly pravidelný přísun knížek, které uvažovaly o četbě jako o možném způsobu trávení volného času. A jsem přesvědčena o tom (přiznávám, jde jen o moje přesvědčení, které není podloženo žádnými "tvrdými" důkazy), že pokud by děti měly příležitost ve škole se začíst jen jednou týdně, žádného nového čtenáře bych se nedočkala. Asi po půl roce za mnou začaly chodit udivené maminky, že si jejich děti přejí k narozeninám knížky, chtějí pořídit průkazku do knihovny nebo si "tajně" doma čtou. O rok později jsme o jednu hodinu čj přišli a dílnu čtení jsme měli jen jednou týdně. Rozdíl byl velikánský právě u dětí, které čtou jen ve škole. Najednou měly problém se do knížky vůbec začíst i vydržet u ní stanovený čas. Několik dětí za mnou přišlo s otázkou, proč už si ve škole skoro vůbec nečteme...

Je mi jasné, že se tu nabízí otázka, jestli to není plýtvání časem, který by měl být věnován "učení se", jestli jsme stíhali probrat všechno, co je předepsáno. Inu, něco málo jsme asi nestihli (vy stíháte vždycky všechno?), já ale opravdu věřím, že dětem po všech stránkách (do budoucna i v té studijní) daleko více prospěje, když budou dobří a pozitivně naladění čtenáři, než když se naučí kdejakou poučku, kterou za týden zapomenou. Vlastně si myslím, že by děti prvostupňové měly ve škole hodně číst a hodně psát, všechno ostatní bych klíďo píďo nechala na později (schválně, jestli by jim to pak šlo snáze, všechno to určování a rozebírání...).

2) Chceme si číst. Eliminujme to, co od čtení odvádí pozornost.

Zpočátku jsem dětem k četbě dávala různé úkoly, jak je to asi docela obvyklé. Měli jsme sadu pracovních listů, z nichž si žáci vždy jeden vybrali a na konci dílny čtení ho vypracovali. Po nějaké době se mi ale začalo zdát, že to není ideální přístup. Četba najednou zas byla jen další školní prudou, něco, co se musí splnit, aby za to byly "body"... navíc některá zadání dětem vyloženě znemožňovala plně se do čtení ponořit, protože bylo potřeba o nich uvažovat už v průběhu čtení.

Od těchto úkolů jsem tedy upustila a místo toho jsem začala s dětmi o knížkách "jen" mluvit při tzv. minikonferencích. V každé dílně čtení jsem si šla popovídat se dvěma dětmi o knize, kterou právě čtou. Ze sady otázek jsem se přitom snažila vybírat ty, které třeba mířily na oblast, o které jsem chtěla získat informace, u které jsem chtěla vědět, jak na tom žák je, jaké je jeho myšlení nad knihou. S kým budu chtít mluvit jsem vždy dětem řekla na začátku hodiny, jednak aby byly připravené a moje vyrušení nebylo nečekané, jednak abychom se pokusili zajistit i co nejmenší vyrušování zbytku třídy (děti si prostě našly pro minikonferneci nějaké dost zastrčené místečko o samotě).

Jaké otázky jsem si připravila pro minikonferenci se můžete podívat tady  

Pro děti jsem taky připravila čtenářskou knížku, sadu otázek, které mohou pomoci mně i jim samotným poznat lépe, jací čtenáři jsou. Dostaly ji na začátku roku a průběžně jsme se k ní vraceli. Později jsem ji využila třeba při snaze rozšířit dětem jejich čtenářská teritoria (měly například za úkol přečíst během pololetí alespoň dvě knihy žánrů, které ještě nečetly). Čtenářská knížka samozřejmě není můj výmysl, hotové můžete sehnat třeba přes čtenářské kluby (https://new.ctenarskekluby.cz/) .

Naše čtenářská knížka 

Jinou cestou pro rozšiřování čtenářských teritorií i propojení literární výchovy s dílnou čtení může být čtenářské bingo (moji čtvrťáci měli každý své a měli jsme i jedno třídní). 

Jak tedy vypadala naše dílna čtení?

- Na začátku hodiny měly dvě děti referát o knize (vyšel na každého jednou za pololetí), k tomu dostaly požadavky na začátku roku, byly také na webu třídy. Při referování jsme sledovali, zda referátu nechybí žádná náležitost. Zadání nebylo nikterak složité, hlavním cílem bylo, aby se děti učily samostatně připravovat něco, co pak prezentují, aby to mohla být opravdu jejich samostatná práce, ke které nepotřebují asistenci rodičů, a samozřejmě aby se otrkávaly v prezentačních dovednostech.

Na zadání k referátu se můžete podívat tady

- následuje samostatné čtení + minikonference (asi 20 minut)

- sdílení, povídání o četbě, zapisování dočtených knih na čtenářský strom... Slovo dostanou vždy ti, kteří zrovna knihu dočetli, stručně knížku představí, někomu ji doporučí... Pak může mluvit kdokoliv, kdo dnes narazil v knížce na něco zajímavého, neobvyklého, má nějakou otázku... Na všechny zájemce se nedostane nikdy :-)

Na závěr něco málo k výběru knížek, na který si učitelé občas stěžují (tedy na to, že žáci nečtou dost kvalitní literaturu). Jo, někdy je to opravdu bída a jasně se v tom odráží to, jestli rodiče žáků sami jsou, nebo nejsou čtenáři. Může se vám tak stát (jako mně), že vyspělá čtenářka si přinese něco jako Cipískovy příhody a čtenář začátečník vytasí sci-fi, které mu půjčil sedmnáctiletý brácha. Komunikace s rodiči o tom, že je potřeba knihu vyměnit (a dítě v tom bude potřebovat jejich pomoc a podporu) pak může být mírně ožehavá. V ideálním světě je samozřejmě ve škole skvěle vybavená knihovna s knihovnicí, která má přehled i o všech novinkách, a hledáním vhodné knížky tak nemusíte rodiče vůbec zatěžovat a na potřeby žáka můžete reagovat okamžitě. V ideálním světě. Nicméně když ve škole tu skvěle vybavenou knihovnu nemáte, můžete dětem samozřejmě pomoci seznamem doporučených knížek. Ty nejsou doporučené v tom smyslu, že je potřeba z nich minimálně pět přečíst, jde prostě o knížky, o kterých jste přesvědčeni, že by mohly vaše žáky bavit, hodí se pro jejich čtenářskou úroveň a nejsou to úplné braky. Já, protože jsem chtěla dětem nabízet hlavně současnou literaturu, jsem takové seznamy tvořila o prázdninách. Našla jsem si nějaké velké knihkupectví se čtenářskými koutky a dobrou kávou a četla a četla a zapisovala si ke knížkám drobné poznámky. Osvědčilo se mi, že v případě, kdy je potřeba najít pro dítě vhodnou knížku s pomocí rodičů, můžu dát rovnou pár konkrétních tipů, pro rodiče je to velké usnadnění.

Můj výběr knížek pro třeťáky

Pokud máte pocit, že některý z nápadů by mohl být dobrý pro vaše žáky, budu moc ráda, když ho vyzkoušíte. Dost možná ale u vás v dílně čtení funguje něco úplně jiného?