Neztrácet čas a nelelkovat
1) Jasně určená místa, posloupnosti a samoobslužnost
Stejně tak máme ve třídě police, kde je určené místo na každou učebnici a sešit, kde si je děti už zvládají samy brát a zas je zpět uklízet, podobně s běžnými pomůckami.
2) A můžu jít na záchod?
Já nevím, proč bych měla odpovídáním na tuhle otázku ztrácet čas. Na druhou stranu - zejména u malých dětí chci mít přehled a netroufám si ještě nechat je odcházet ze třídy úplně nepozorovaně. Máme proto ve třídě dvě cedulky - jednu pro kluky a jednu pro holky. Děti už vědí, že mi nemusejí nic hlásit, při odchodu cedulku otočí na značku STOP, při návratu zas zpět. Je to hladké, nikoho to neruší, neodvádí to pozornost.
3) Časomíra
Jeden z mých nejoblíbenějších nástrojů. Používám teď online časomíru, kde děti vidí odpočítávání času a mají to i vizuálně barevně znázorněné. Používám ji třeba ráno, když děti přicházejí do třídy - děti si vyzvedávám při prvním zvonění na značce venku, není šance, aby do druhého zvonění byli všichni svlečení a zutí, takže při příchodu do třídy nastavím čtyři minutky, což nám fakt hodně pomohlo neztratit z první hodiny minut třeba deset.
Časomíra taky dětem ukazuje, kolik času mají skoro na jakoukoliv práci a souvisí tak i s dalším bodem.
4) Mám hotovo, co teď?
I prvňáky se snažím učit, že nemají ve škole ztrácet čas lelkováním. Mají proto daný seznam činností, kterým se mohou sami věnovat, když už jsou s nějakou prací hotoví. Kdo chce, bere si knížku a prohlíží si/ čte si. Podle knížky skládají slova z volně dostupných umělohmotných písmenek. Přepisují slova na tabulku. Pracují si na kartách z H-mat.
Souvisí s tím i snaha naučit je, jak vlastní čas k učení plánovat a vyhodnocovat. Jestliže mám hotovo a vidím na časomíře, že ostatním k práci zbývá minutka, bude lepší, když vydržím chvilinku v klidu sedět, nemá smysl, abych šel vysypávat na koberec celou abecedu. Když ale ty minuty zbývají čtyři, potrénovat si přepis pár slov určitě stihnu. Jestli se ptáte, jak tohle samostatné zacházení s časem prvňákům jde, tak samozřejmě různě. Někteří to zvládají levou zadní, někdo ještě potřebuje asistenci.
5) Učitel vždy připraven
Jestliže od svých žáků očekáváme, že budou vždy pracovat naplno, s nasazením, že nebudou s prací otálet, musíme jim jít příkladem. A tak třeba já nenechávám děti čekat na značce ještě několik minut po zvonění, snažím se tam být co možná nejpřesněji včas, abych držela ve své třídě určitou kulturu.
Mám taky hodiny, kdy mí žáci přicházejí z různých učeben po celé škole, kde měli hodinu jazyka. Mezi koncem jazykové hodiny a začátkem další ovšem nemáme přestávku, přesun už nám tedy ukrajuje minuty z naší výuky. Děti se ke mně do třídy trousí postupně. Než abych tam ty první nechala třeba pět sedm minut bloumat a čekat, mají už vždy na tabuli nějaké lehké zadání (obvykle taková matematická rozcvička), něco, co už znají, na čem mohou samostatně začít pracovat. Některé děti popadnou tabulku nebo sešit, hned zasednou a jdou na to. Jiné potřebují stále trošku připomínat, že to mají dělat. Každopádně ale nakonec nikdo neztrácí příliš času nicneděláním.
A co vy, čím si zařizujete, že u vás vše poběží hladce a nikdo nebude zbytečně lelkovat?