Jak pomáhat dětem, aby z nich byli čtenáři

Jak a kdy začínat s dětmi doma číst, co jako rodiče můžeme dělat pro to, aby z našich dětí byli čtenáři, a proč je vůbec čtení tak důležité?

Občas se mě někdo zeptá, jak to, že všechny naše děti tak rády čtou, že by to chtěl taky, jak jsme to udělali. Odpověď je v zásadě jednoduchá - prostě s nimi odjakživa čteme, hodně, pořád, máme hodně knížek (a taky štěstí na babičku, která má přehled o opravdu dobré literatuře pro děti, takže všechno nemusíme kupovat sami a přijít tak úplně na buben :-) A vůbec, všichni naši prarodiče čtou.

Když říkám, že s dětmi čteme odjakživa, je to přesně tak. Rodiče si občas myslí, že se čtením mají na něco čekat. Až dítě zvládne v klidu sedět. Až začne mluvit. Až bude jisté, že nám hodně rozumí. Je to vlastně přesně naopak. Čtením dítěti pomáháme k ovládání jazyka i k rozvoji dalších dovedností, včetně schopnosti "chvilku posedět", soustředit se. Díky četbě získává dítě informace o světě kolem sebe, učí se.

Spoustu věcí si jako matka nepamatuju, nevím, kdy přesně jim narostly zuby, kdy se posadili, začali lézt... Ale dost přesně si pamatuju, kdy jsem prvorozené poprvé četla. Bylo jí pár měsíců, spíš týdnů (ha, zas tak přesně to nevím, ale ten okamžik si prostě pamatuju :-) , ležely jsme vedle sebe v posteli na zádech, v knížce rozevřené nad hlavami jsem jí ukazovala jednoduché obrázky. Jistěže tenkrát ještě nechápala, že kačenka je kačenka a kráva kráva, ale začala se učit, co se s knížkou dělá, že je to něco, co si zaslouží pozornost.

Jakmile to šlo, začala si brát knížky do ruky. Někdy si je (pořád ležela na zádech) držela rozevřené nad hlavou a koukala do nich, později začala "číst bušením" - nechala si otáčet stránky, do každé několikrát zabouchala a pak jsme "četly" dál.

S nejmladším se v téhle fázi začaly zapojovat starší sestry, které mu ochotně stránky otáčely a zvuky zvěře vyluzovaly rozhodně radostněji a přesvědčivěji než já.

Pro tohle období vám tedy doporučuju: ukazujte knížky, ukazujte, co se s nimi dělá, kupujte takové, které dítě zvládne samo udržet v rukách a samozřejmě nechte dítě knížky i ochutnávat.

Pak postupně přicházejí na řadu knížky, díky kterým se dítě může učit základní slova (většinou zvířata a věci, ke kterým je snadné přiřadit nějaké citoslovce). V tuhle chvíli už většinou můžete číst klasicky s dítkem na klíně. Pokud máte dítě, které se ještě neprojevuje tak verbálně aktivně (jedno takové mám), můžete zapojit i nějakou jednoduchou formu znakování ("klapy klap" + tleskání = čáp :-) , i tím rozšiřujete slovní zásobu dítěte. Jedny z našich nejoblíbenějších knih v tomhle věku jsou Jaro, Léto, Podzim, Zima, Noc (nakladatelství Paseka). Nemyslete si, že v tuhle chvíli je čtení pro dítě jen nějaká pasivní činnost, už může využívat jednoduché čtenářské strategie. Například propojovat čtené s realitou kolem sebe. Jsou na obrázku hodiny? Zeptejte se ho, kde máte vy hodiny, třeba vám je ukáže. Našlo v obrázku kočku? Zeptejte se ho, jestli i vy máte doma kočku nebo kde spává vaše kočka. Možná taky najde něco, o čem ví, že je to i v jiné knize, pokud má knížky opravdu dostupně uložené, třeba si pro knížku, ve které jsou taky hasiči, samo dojde. Ve zmíněných knížkách už taky dítě zvládne sledovat příběh jednotlivých postav, které procházejí všemi stránkami.

Pak už přichází na řadu psaný text, ale pořád zůstává hodně obrázků. Každé dítě je jiné, takže vám neřeknu, kdy přesně to nastane. Poznáte to sami, jestli už dítě vydrží delší dobu u jedné stránky, než mu odvyprávíte několik vět, nebo jestli ještě pořád hledá na každé stránce jedno oblíbené auto, jednoho oblíbeného medvěda... v takovém případě ještě předčítání příběhu určitě není pro něj. Nejspíš se ke čtení takových knih budete přesouvat ve chvíli, kdy už dítě trošku pokročí ve vlastním mluvení. Skvělé jsou třeba knížky Petra Horáčka (Husa Líza, Papuchalk Petr...). Nakladatelství Portál.

Ve chvíli, kdy začínáte s dětmi číst knížky s jednoduchým textem, už je taky možná budete seznamovat s písmenky. Nenásilně a jen ty děti, které projeví zájem, jinak to ani nemá smysl! Právě v knížkách Petra Horáčka jsou krásně velkými písmeny krátká slova: ŠUP! PLÁC! CHRO! Neučte děti záměrně jednotlivá písmena (pokud se neptají), jen slova čtěte a přitom prstem ukazujte, kde čtete. Dítě se postupně naučí, co je tam napsáno, i když vlastně písmena ještě nezná. Později, když začne zvládat sluchovou analýzu a syntézu, začne si slova samo rozkládat a skládat, tím se naučí číst ta písmenka.

A pak už přecházíte k předčítání delších příběhů, možná dokonce ke knihám, které mají více kapitol, ale opora ilustrací bude pro děti ještě dlouho důležitá. Nebraňte tedy dětem v koukání do předčítané knihy! Například když máte zvyk dětem předčítat večer, když leží každé ve své posteli, je to jistě pěkný rituál, ale opravdu je tím můžete o část zážitku z četby ochudit. Posaďte si je raději kolem sebe, ať do knížky vidí.

Čtenářské rituály ale budujte, už odmalička. Každá rodina a každé dítě jsou jiné, takže tady si určitě najdete to, co vyhovuje vám. Zdá se mi ale dobré mít opravdu jasně dané, kdy se čte (ne že by se nesmělo číst jindy, nebo že by se z toho střílelo, když se občas nečte), ale zkrátka mít na to pravidelný vyhrazený čas, aby se nám nestalo, že jsme vlastně na čtení tři dny ani nevzpomněli... U nás se čte před spaním. A když se taky kouká večer na pohádku, čtení jako nejklidnější činnost je vždycky až po ní. Ale tak je to u nás :-)

Kdy začne číst dítě samostatně? To je taky individuální a záleží to do jisté míry na tom, jakou má techniku čtení, kdy už se samo zvládne do čtení pořádně ponořit. Možná nejprve sáhne po knížkách, které už dobře zná a četlo je často s vámi, později už si začne samo vybírat (a je samozřejmě dobré, aby mělo kde a z čeho vybírat).

Čím ještě můžete podpořit čtenářství svých dětí?

- sami čtěte, dejte dětem příležitost, aby vás u toho viděly (a když kluci můžou sledovat tátu čtenáře, je to úplně nejlepší :-) , o knížkách si povídejte, i když se zrovna nečte.

- vytvořte dětem knihovničku, ve které budou dobré, nové, lákavé knížky.

- vybírejte knihy z osvědčených nakladatelství nebo od osvědčených autorů, ono to jde vlastně ruku v ruce. Spolehnout se můžete určitě na nakladatelství Baobab, Albatros, Běžíliška, Portál, Pikola, Paseka nebo Petrkov.

- nemusíte dětem bránit číst "braky", každý musí nějak začít. Dopřejte jim klidně sto padesát knížek o ztracených konících, ale sledujte, jestli už by je nezlákalo něco lepšího, nabízejte, čtěte lepší knihy společně.

Pár poznámek, které si půjčuju z naší rodičovské kavárny s PhDr. Hanou Košťálovou:

- dětem předčítejte, dokud si předčítat nechají, i když už zároveň čtou samostatně.

- pozor na "light verze", například zjednodušené klasické pohádky (jde vlastně jen o prosté převyprávění děje bez literární hodnoty).

- i dítě, které nezvládá úplně dobře hlasité čtení, může zvládat dobře čtení "pro sebe", zkuste zjistit, jestli čtenému rozumí.

- je dobré s dětmi o knížkách hovořit, nechceme je ale otrávit. Musíme poznat, pokud si chce dítě prostě číst, ponořit se do příběhu.

___________________________________________________

A pro učitele platí vlastně totéž.

Dopřávejme dětem čtení pravidelně, hodně, mějme po ruce dobré knihy, čtěme s dětmi, předčítejme, o knížkách si spíš povídejme, než abychom je nutili plnit všemožné znechucující úkoly. Pokud se snažíme, aby četly opravdu rády.