Před týdnem jsme se vrátili z Finska, ve kterém jsem před pár lety jeden rok žili, máme ho od té doby moc rádi, rádi se tam také vracíme - za známými místy i přáteli. Ponouklo mě to k napsání pár poznámek o finském školství, které mě napadají pokaždé, když se u nás objeví nadšený článek na toto téma, vyznění bývá jednoznačné - snažme se přiblížit Finsku co nejvíce!

Obdivné články o finském školství jsou evergreenem, je tu všeobecně považováno za vzor, ke kterému bychom měli pomalu ale jistě směřovat. Místy se mi zdá, že tu panuje taková představa, že ve finských školách je to pro děti úplný ráj, zatímco u nás jsou, chudáci, jako ve vězení, vypadá to, že jde o dvě reality, které mají jen málo společného. Většina těch, kteří ale k tomuto ideálu vzhlíží, ho, myslím, nikdy opravdu neviděla, vycházejí z informací dostupných na internetu (samozřejmě z výsledků v PISA testech nebo článků o poslední kurikulární reformě). Najdou se samozřejmě i výjimky, jako například podnikatel ve vzdělávání O. Kania, který natočil o finském školství krátký dokument (přináší některé zajímavé informace, ale jak to doopravdy vypadá ve školách během výuky taky moc neukazuje), nebo rozhovor s J. Sehnalem, ředitelem jedné ze svitavských základek, který Finsko také navštívil.

Ani tenhle můj článek nemá ambici podávat komplexní analýzu finského vzdělávacího systému, mám jen potřebu napsat pár postřehů, které plynou z osobních návštěv několika škol nebo z informací od finských učitelů, které osobně znám. Aby pro nás to finské školství nebylo až tak mytické :-)

- Frontální výuka? Ano! Světe div se. Ve Finsku jsem navštívila škol jen pár (čtyři pět), ale všechny (!!!) hodiny, které jsem viděla, byly ukázkou čiré frontální výuky. Pravda, je to už šest let zpátky, ale nepředpokládám, že v tomto čase se jako zázrakem všechny finské školy změnily. Využití aktivních metod výuky? Rozhodně jsem zažila větší u nás.

- Všichni jsou si rovni. Finské školství je inkluzivní až na půdu, neexistují tu žádné speciální školy ani víceletá gymnázia. Ne? Tak ne, to se jen tak říká. Nemám porovnání počtu speciálních škol ve Finsku a u nás, každopádně vím, že speciální školy a třídy jsou ve Finsku docela běžné i v menších městech. Víceletá gymnázia opravdu nemají, některé školy ale nabízejí od druhého stupně speciální rozšířený program pro ty nejlepší studenty. Takže vlastně... Nerada bych Finsku křivdila, počet takových tříd zatím určitě nevycucává z hlavního proudu tolik dětí, jako naše gymnázia.

- Známkování neexistuje. Někde. Jinde naopak na základě prospěchu přijmou dítě třeba právě do té dobré třídy.

- Finští učitelé jsou lepší, protože jsou chytřejší. Tenhle mýtus je docela hezky vyvrácen ve Finském snu. Pro přijetí jsou důležité jisté osobnostní vlohy pro učitelské povolání, ne jen školní úspěšnost. Jiná věc je, že převis na pedagogických fakultách je opravdu veliký, proto ta prestiž těchto studií ve Finsku. Nebo naopak? Jisté ale je, že finským studentům učitelství je dopřán mnohonásobně důkladnější kontakt s praxí už během studií. Tak nějak logicky.

- Ve finských školách jsou děti spokojené, sebevědomé, svobodnější... Zlí jazykové tvrdí, že ta finská smráďata si snad vůbec neváží privilegia vzdělávat se v tom nej systému. Do školy chodí nerada a moc je to tam nebere. (Alespoň to mi opakovalo několik finských učitelů, odvolávali se přitom taky na různá mezinárodní šetření.)

Co podle mě ve finském systému určitě je k obdivování?

Svoboda, důvěra, podpora.

Učitel je autorita, odborník, jehož slovo a rozhodnutí platí. On rozhoduje o tom, jakou vzdělávací metodu použije pro své studenty, protože on je ve školním prostředí ten, kdo je zná nejlépe, ví, kam je chce dovést, a jaká pro to bude nejlepší cesta. Neexistuje hospitace ředitele školy v hodině a už vůbec ne nějaké úřednické návštěvy z ministerstva. Zdá se, že stejně nekriticky kupodivu přistupují k učitelům ve Finsku také rodiče. Je otázka, jestli je dobré, aby učitelé působili opravdu bez jakékoliv "kontroly", každopádně jistá míra svobody i důvěry českým učitelům v některých školách chybí.

Vzdělání má být opravdu dostupné pro každého. Finské dítě má například státem garantovanou dopravu do školy, pokud bydlí od školy dál než tři, respektive pět kilometrů. Do školy se tak včas a pravidelně dostávají všechny děti - třeba taxíkem.

Ve školách bývá mnoho podpůrného personálu - sociální pracovnice, psycholog, zdravotní sestra... U nás jsou stále docela výjimkou školy, které mají alespoň na částečný úvazek speciálního pedagoga/ školního psychologa. Z pohledu českého školství je také neuvěřitelný počet asistentů, kteří mohou ve třídě být. V některých speciálních třídách jsem viděla tři čtyři na deset dětí, ve třídě běžné základní školy (tedy cca 20 dětí) dva.

Objeví-li se jakýkoliv problém, jedná se ihned, o prostředky se neškemrá, nečeká se na ně. Pokud je potřeba, aby dítě dostalo speciální pomůcku, dostane ji. Případně jednu do školy, druhou na doma. A specialista přijde všechny proškolit, jak s ní zacházet.

Hodná následování je jistě taky prostupnost hlavního a speciálního vzdělávacího proudu. Pokud se povede dítě ve speciální třídě "vytáhnout", může celkem snadno přejít do třídy s běžnou výukou.

A nakonec - žádné plošné testování. Vzdělávání není závod a je to pořád do velké míry učitel, kdo určí, na čem jeho žáci právě potřebují pracovat. Příprava na testy je mrhání energie a času všech zúčastněných a ve Finsku to dobře vědí.

Poslední kurikulární změna, která klade důraz ještě více na rozvoj dovedností a na výuku spíše v tematických celcích než v předmětech, je určitě inspirativní a osobně bych si přála, aby i u nás jednou nastaly podobné změny. Když jsem se ale teď, po roce platnosti nového nařízení, ptala své kamarádky učitelky, jak se to doopravdy změnilo ve finských školách, byla docela rozpačitá. Ti učitelé, kteří učili aktivně a s důrazem na kompetence už dříve, v tom pokračují, jiní jsou prý rezistentní a učí stejně jako před třiceti lety.

Abych vše uvedla na pravou míru - tenhle článek nemá být haněním finského vzdělávání. Jen jsem chtěla zkrátka poukázat na to, že vzhlížet k něčemu nekriticky může být trošku krátkozraké. A že to zásadní, co dělá finské vzdělávání tak úspěšným, se možná neděje tak úplně ve třídách, ale někde výš.