Konzultace

Od začátku naší dílny psaní jsem se snažila, aby děti měly příležitost pro konzultování svých textů nejen se mnou, ale také se spolužáky. Pro konzultaci máme ve třídě vyhrazené místo, kam děti zamíří ve chvíli, kdy mají hotovou svou první verzi textu. Ukázalo se ale, že dovést děti k tomu, aby si podávaly zpětnou vazbu konkrétní, účinnou, aby zpětnou vazbu přijímaly a opravdu s ní pak nějak dál pracovaly, je jeden z nejtěžších úkolů (alespoň pro mě). Jak to zařídit, aby z dětí vylezlo více než "Hm, máš to hezký", "dobrý, ale napsala bych to trošku delší"...?

První věc, která konzultace dětí posunula trošku dál, byl malý návod na to, co můžeme spolužákovi při konzultaci říkat: 

- Líbí se mi, jak jsi napsal, že... Líbí se mi slovo, které jsi použil. Mohl bys text ještě prodloužit. Napadá mě... Moc jsem nerozuměl téhle části textu, můžeš ji přečíst znovu? Mohl bys ještě podrobněji popsat postavu - jak vypadá, co má ráda... Tvůj text by mohl skončit... V tvém textu jsou hodně dlouhá souvětí. Jedno mi přečti, zkusíme z něj udělat kratší věty. Co chceš, abychom si mysleli/cítili, až si text přečteme? Co chceš, abychom si z textu pamatovali?

Děti se do něj při konzultaci koukají a nutí je být trošku konkrétnější.

Hodně pak pomáhají tabulky s kritérii k jednotlivým typům textů - k vyprávění/ příběhu, informačnímu textu... Ty máme stále vyvěšené na nástěnce pro DP, u které se taky konzultace většinou odehrávají. Děti si je vezmou do ruky, sledují okénko po okénku a dokážou tak přesně kamarádovi říct, co ještě by mohl do textu doplnit.

V neposlední řadě je důležitý trénink, asi jako u každé dovednosti. Letos jsem se tedy zaměřila na to, abychom si pro takový trénink našli čas. Nejprve jsem konzultaci modelovala já s jedním žákem - on četl svůj text, já jsem dávala zpětnou vazbu. Po několika opakováních konzultovali veřejně vždy dva žáci, ostatní sledovali, jak se jim to daří, doplňovali je atd. Potom už jsem začala monitorovat, jak se daří dětem konzultovat samostatně, a mám pocit, že se opravdu posunuly. Jejich povídání nad texty je konkrétní, často jde k jádru věci, autoři začali tipy a rady brát vážně - vracejí se ke své práci s tím, že mohou použít alespoň něco z toho, co se dozvěděli při konzultaci.

Konzultace má své pravidelné místo po dopsání první verze textu, může být ale využita v jakékoliv fázi psaní. Děti ji občas využijí, když samy nemají nápad, o čem psát, případně když se v psaní "zaseknou" - vědí, že text ještě není hotový, ale nedokážou si samy poradit, jak dál.

Jak to zařídit, aby se děti při konzultaci sešly? Docela jednoduše. Děti vědí, že mohou kdykoliv kamaráda o konzultaci požádat, musejí to udělat tak, aby co nejméně vyrušily zbytek třídy. Požádaný spolužák většinou vyhoví a po konzultaci se zase vrátí ke své rozdělané práci. Může se ale stát, že někdo svou práci přerušit nechce - má na to právo a spolužáci to musejí respektovat. Děti přivyknou i tomuto lehce chaotickému způsobu práce, chce to jen chvilku trénovat a zdůrazňovat pravidla téhle spolupráce.