Mít nebo nemít?

Pokud jste učitelka - žena, vsadím boty, že se vám to nejspíš taky stalo. Slyšela jste taky takový (ne)nápadný povzdech nad tím, že "ještě nemáte děti", "máte jen jedno dítě", "nojoale vaše děti jsou ještě malé", kterým rodiče dali najevo, že s něčím, co ve své práci děláte, oni nesouhlasí, protože to v jejich rodinné situaci třeba není úplně snadno proveditelné. Nebo se jim vaše požadavky zdají nepřiměřené. A vy jim nemůžete tak úplně rozumět, protože... nemáte děti / máte jen jedno dítě atd.

Je to jedna z těch drobností, na kterou vás nikdo nepřipraví, možná netušíte, že tahle podpásovka přijde, možná nevíte, co odpovědět, nebo dokonce začnete na moment o svých kompetencích pochybovat, když přece nemáte ty děti.

Rodičovský pohled je v tomhle ohledu sice pochopitelný, ale taky trošku krátkozraký. Ano, je pravda, že pokud učitel sám děti nemá, může mít někdy mírně (nebo více) nerealistické představy. O tom, co všechno se dá stihnout s utahaným dítětem po vyučování a nějakém tom kroužku, o tom, co všechno je fyzicky schopen zvládnout rodič po celém dni v práci, o tom, co všechno se dá zvládnout se školákem, miminem na ruce a batoletem na noze... nebo o tom, co a jak moc můžeme v povaze svých dětí správnými výchovnými postupy změnit a ovlivnit. Je taky pravda, že pokud jste učitel, který má vlastní děti ve věku těch, které učí (nebo ještě starší), může vám to tak trošku "nabít" - protože víte, že aktovku třeťákovi nemusí chystat maminka a většinu domácích úkolů už taky zvládne bez stoprocentního dozoru rodičů.

Na druhou stranu, musíme si nalít čistého vína. Učitel, který je pro svou práci zapálený a k tomu je bezdětný, ten bude pravděpodobně pro své žáky i dýchat a na svou práci bude myslet opravdu dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Takový učitel si určitě najde čas na všemožné semináře, webináře, konference, četbu odborné literatury v daleko větším rozsahu než ten, který doma obstarává ještě několik lidských bytostí. Bude mít čas si všechno do detailu desetkrát promyslet. Zatímco učitelka (a jistě - v některých případech učitel), která odpoledne poletí pro ratolest do školky, nakupovat, chystat večeři... No, bude někde v zadním plánu o své práci taky pořád přemýšlet, ale bude se muset často smířit s tím, že její plány nejsou dokonalé a spousta věcí vzniká tak nějak za pochodu. Na druhou stranu asi některé věci už uvidí s větší lehkostí a nadhledem, protože bude víc chápat, že pro nikoho ze zúčastněných není škola středobod vesmíru.

Pokud jste tedy učitelka bezdětná a někdo na vás vyrukuje s tím "nojoale..." , zkuste se nenechat znervóznit, jste učitelka a ne chůva, jste profík ve vzdělávání. Vyslechněte klidně těžkosti, s kterými se rodiče vašich žáků každodenně setkávají, zkuste spolu s nimi najít řešení. Zamyslete se, jestli opravdu máte chtít po rodičích, aby s dětmi sbírali barevné listí nebo šípky, jestli to nemůžete s dětmi obstarat ve škole. Ale užívejte si, že se můžete učení věnovat opravdu naplno, nasávejte všechno, co se vám nabízí.

A vy, kdo děti právě máte, taky nezoufejte. Radím najít nějaký zdravý způsob, jak nezakrnět, ale zároveň se úplně nevyšťavit. Číst články o tom, co vás nejvíc zajímá, smířit se s tím, že holt několik let absolvujete jen jednu letní školu a nikoliv tři. Vzít zavděk vzděláváním, které probíhá ve vaší sborovně, extra kousky si na čas odpustit. A těšit se na dobu, kdy toho zase budete moci prozkoumat víc (pokud nepůjdete rovnou do důchodu :-)