Nestíhám! Tipy, jak si ušetřit při přípravách a s přípravami trošku času.

Možná i Vy často takhle vykřikujete, nebo Vám to v duchu běží hlavou. Možná se Vám často stává, že ještě v deset večer sedíte nad přípravami nebo Vás v noci budí zoufalství, že vlastně nevíte, co budete s žáky zítra dělat.

Jestli mě něco belgický úvazek naučil (resp. stále učí, dokonalé to ještě není), je to efektivita. Přišla jsem na to, že nad některými věcmi nemá cenu sedět desítky minut nebo hodiny, zvláště pokud jsou pak během pár minut pryč. Ještě víc si hýčkám ve výuce věci, které přinášejí žákům užitek, ale ode mě nevyžadují - v případě nestíhačky - skoro nic.

Tady jsou tedy moje tipy - co dělat i nedělat, když nestíháte. Nebo spíš abyste stíhali.

1) Pryč s jednorázovkami

Pokud jste taky rodič, zapomeňte na plínky - i když tam to platí taky. Je to jednoduché: v podstatě se Vám nevyplatí dlouho vymýšlet nebo chystat nic, co použijete jen jednou. Nemůžete si dovolit chystat dvě hodiny něco, co bude mít využití maximálně 45 minut. Nemůžete vyrábět, tisknout, laminovat a stříhat kartičky, se kterými žáci nemohou pracovat opakovaně. Nemůžete celé odpoledne pobíhat po okolí školy a chystat super procházku, abyste to s dětmi sfoukli za 30 minut. 

Samozřejmě že tohle všechno můžete, ale já říkám, že se to nevyplatí. Navíc přemýšlejte o tom, kolik se toho z každé aktivity všichni Vaši žáci naučí. Mnohdy to totiž není tak slavné, jak se nám může na první pohled (nebo první nadšení) zdát. Pokud si určíme, že je pro nás v tu chvíli důležitější, aby žáci zažili zábavu nebo se zvedli z lavic a protáhli se, nejsem rozhodně proti, někdy je to potřeba. Jestli ale chceme procvičovat/ upevňovat učivo, možná se vyplatí zůstat u něčeho konzervativnějšího, co nám ale zabere jen deset minut a zbyde nám tak víc času na něco dalšího.

2) Týdenní plánování

Já to začala dělat důkladně teprve loni a nemůžu si to vynachválit. Samozřejmě každý z nás má nějaké roční plány, měsíční plány a často i týdenní plány, abychom se dobře orientovali v tom, čemu se s žáky máme nebo chceme věnovat. Týdenní plánování se pro mě stalo zásadním a plánuju celý týden vždy v pátek odpoledne (nenechávám si to už na nedělní pozdní večer, což byl můj dřívější zvyk!) a to velmi detailně: den po dni, hodinu po hodině, stručně popíšu všechny aktivity, čísla stránek v učebnici, nakopíruju si pracovní listy na každý den, poznamenám si, co bude každý den za domácí úkol. Možná to tak děláte taky a já jsem sto let za opicemi. Já sama jsem ale dřív v neděli večer nahodila jen hrubý plán, jednotlivosti jsem řešila vždy ze dne na den. Jsem vždycky o hodně klidnější, že to mám, nemám tam žádné vzduchoprázdno. Ne že bych už pak v týdnu nemusela dělat nic! Znáte to: učitel plánuje, žák mění. Někdy toho zvládneme o hodně víc, někdy méně, někdy se vyskytnou potíže, které jsme nepředpokládali, a je potřeba se něčemu věnovat déle nebo důkladněji, někdy se prostě rozhodnete zařadit ještě něco dalšího. Někdy Vám do toho vleze návštěva knihovny nebo beseda, na kterou jste zapomněli :-) Ale více méně je nachystáno, naplánováno a pak už jen škrtáte, přesouváte, doplňujete. Plán mám samozřejmě i v elektronické podobě, takže snadno přesouvám věci do dalšího týdne, když je to potřeba. Takové plánování není nic, co by Vám zabralo hodiny a hodiny. No dobře, v řádu nižších hodin mi to pořád trvá, to ale i s vytištěním TP pro žáky, kopírováním atd. 

Navíc máte plán i pro případ, že je za Vás potřeba znenadání suplovat. Dělat přípravy pro kolegu, když jste v horečkách, to není nic příjemného.

3) Dílna psaní a dílna čtení

Já s tím nedám pokoj. Existují samozřejmě daleko důležitější a lepší důvody, proč dílny do výuky zařadit, nicméně časová úspora pro Vás je taky fajn. Na dílny si chystáte minilekce, pak potřebujete nějaký čas na práci s žákovskými výkony. Nicméně pokud děláte dílny pravidelně a několikrát týdně, myslím, že se některé hodiny bez minilekcí v pohodě obejdou. Ani taková dílna čtení nebo psaní ale nebude pro děti promrhaným časem. Navíc je taky dobré si minilekce archivovat a vracet se k nim opakovaně - u některých věcí je to opravdu potřeba. A navíc ta časová úspora, že jo :-) 

4) Samostatná práce

Tu jsem hodně využívala loni se svými páťáky. Nechci to rozhodně vydávat za nějaký učitelský zázrak, ale nějaký účel to plnilo. Děti měly vždy v týdenním plánu několik samostatných úkolů, byly to takové procvičovací věci, většinou práce v pracovních sešitech na pracovních listech. Pracovaly s něčím, co už jsme se společně učili, ale bylo potřeba to procvičit, bylo to prostě mechanické "promrskávání". Jednak si myslím, že u některých věcí se to fakt docela hodí, jednak prostě musíme mít určité věci vyplněné. O nějakou přidanou hodnotu jsem se snažila tím, že si práci sami řídili - co, kdy, s kým, kde. Bylo celkem fajn pozorovat, jak někteří přišli na to, že je pro ně nejefektivnější pracovat úplně samostatně, hledali si hodně klidná místečka, někomu zase vyhovovalo pracovat se spolužákem a nechat si s něčím pomoct nebo druhému něco vysvětlit. Pro samostatnou práci bylo u nás vyhrazeno většinou dvakrát třikrát týdně 20 minut.

5) Centra aktivit

To je pro mě letos novinka. Fakt jsem se bála, jak to budu stíhat. Máme centra vždy ve čtrnáctidenním cyklu, takže každý druhý týden to samozřejmě docela hodně času zabere, vymyslet, vyrobit, vytisknout... ale je to zase příprava na 6 odpolední, takže efektivní to je!

6) Pracujte s tím, co máte, a sdílejte 

Někdy je pro nás snadné nechat se pohltit tím, že si sami vše nachystáme nejlépe. Nebo se nám materiály, které už máme, zdají trošku hloupé, ošklivé, nepřehledné. I když to tak může být, stejně se jich nevzdávejme, protože víte, jak dlouho trvá příprava jednoho pracovního listu... Zkuste hodiny stavět tak, abyste nemuseli slevit ze své učitelské náročnosti, aby zároveň výukové materiály mohly být co nejpřijatelnějším způsobem do výuky včleněny. A - pokud je to možné - využijte cokoliv, s čím už si dal práci kolega (a někdy mu jeho laskavost samozřejmě oplaťte).

7) Najděte si stálice

My na prvním stupni rozhodně nechceme, aby byla výuka pro žáky jednotvárná, ani nás by to pak nebavilo. Přesto ale přeci většina našich hodin mívá podobnou strukturu, stručně pojmenovanou jako E-U-R, ať už ty fáze naplníme čímkoliv. A právě o tu náplň tu jde. Vytvořte si (alespoň mentálně) takový zásobník stálic, ideálně těch, které nevyžadují žádnou spešl přípravu. Jsou to metody, které sice nemůžete bezmyšlenkovitě použít kdykoliv, ale v určitém typu hodin se dají docela opakovat. Tady mě napadají myšlenkové mapy, brainstorming, poslední slovo patří mně... znáte to, prostě RWCT metody, které můžete i různě obměňovat: pracuje celá třída společně, každý sám, dvojice... A stálicemi nemusejí být jen metody, které taháte z rukávu, můžou to být i různé hry nebo pomůcky, které máte v šuplíku, a můžete je kdykoliv vytáhnout. Stejně tak různé aplikace, které už znáte, a stačí je jen spustit.

8) Společně čtěte

Společné čtení, resp. Vaše předčítání dětem lze aplikovat během celého prvního stupně (osobně bych řekla, že i později). Má to samozřejmě spoustu benefitů, v kontextu tohoto článku je ale jasné, že to taky může být skvělý způsob, jak šetřit čas při přípravě. Nebo také - jak se z toho se ctí vylhat, když fakt nemáme nic. Takže: rozečtená společná kniha vždy po ruce.

9) Audio literatura

To je podobné jako bod 8). Prosím Vás, nikoho nenabádám, aby všechny hodiny literatury "odflinknul" poslechem. Jako doplněk nebo učitelská KPZ to ale místo ve výuce má. Je to fakt příjemná činnost, kterou můžeme dětem doplnit vzdělání, seznámit je i s tím, co by třeba už samy dnes jen těžko četly. Sama jsem z některých svých dětských poslechů čerpala ještě při studiu literatury na VŠ :-) 

10) Společenské hry

O pomůckách, které jsou po ruce, už jsem psala. Teď mám ale na mysli opravdové společenské hry, hodně z nich není jen zábavou, ale rozvíjejí u dětí i spoustu dovedností. Od jazykových a matematických až po ty sociální. Hodí se mít nějaké po ruce a občas je nechat si hrát (podle mě bychom to měli dělat zcela záměrně, ne jen v čase nouze, ale i pro takový čas se to hodí).

11) Přemýšlejte, co můžou udělat sami a co můžou udělat rodiče

Někdy se nám může stát, že zbytečně trávíme svůj čas něčím, co by stejně dobře mohly udělat už děti samy. Možná nás to nenapadne nebo máme pocit, že to neudělají tak dokonale jako my. Jasně, mluvím o věcech, při kterých se taky něco naučí nebo minimálně procvičí svou zručnost či jemnou motoriku, přemýšlejme prostě, kam ještě má sahat naše příprava a kde už se můžou zapojit žáci. Mají používat třeba šablonu? Co kdyby si ji vystřihli sami. Potřebují na stolech pro práci různé pomůcky nebo materiál? Proč jim to chystat až pod nos. Ale pozor! Já se snažím vždy zvážit efektivitu toho, co už na dětech nechám. U některých činností by třeba prvňáci zatím přípravou strávili tolik času, že k samotnému úkolu by se nedostali. Tak to ne. Ale postupně je to učím a na konci první třídy mám v plánu už jen se založenýma rukama koukat :-)

Podobně s rodiči - jsou to jejich děti, vzdělání a čas jejich potomků. Hodně se snažím rodiče nezatěžovat blbostmi, resp. tím, co má smysl udělat právě s dětmi (sběr přírodnin například), ale pak jsou věci, kde si naopak o pomoc řeknu. Když třeba děti ještě nestačí na vystřižení něčeho, můžu to po nich poslat domů a poprosit rodiče, protože když to budu dělat já pro dvacet nebo i víc dětí... umoří mě to. Stejně tak nemusím po obchodech lítat vždy jen já a vytahávat si pak ruce až ke kolenům, protože nesu do školy třeba deset dýní. To si radši ten čas ušetřím například na kvalitní plánování :-) 

12) Přizpůsobte prostor pro samostatnost dětí

Přemýšlejte o tom, které drobnosti Vám můžou ušetřit čas, který trávíte třeba probíráním se papíry, sešity, žákovskými pracemi. To jsou sice drobnosti, ale drahocenné minuty utíkají pod rukama. Já se snažím mít prostor zorganizovaný tak, aby a) děti zvládly být co nejvíce samoobslužné b) abych neztrácela čas přímo při vyučování c) abych věděla ve chvílích příprav hned, kam sáhnout. Takže mám třeba nízkou poličku, kde je určené místo na domácí úkoly a místo na agendy (notýsky), děti odevzdají samostatně hned ráno, v hodině se tím nemusím zabývat a pak hned vím, kam sáhnout, když chci kontrolovat, už to nikde nelovím. Postupně je ještě učím odevzdávat vše otevřené. No schválně, kolik času ušetříte otevíráním a hledáním správné stránky řekněme ve dvaceti sešitech?

13) Nemusíte vidět všechno

Často dostávám dotazy, jak to dělám s texty z dílny psaní, jak je stíhám všechny číst, okomentovat, napsat k nim zpětnou vazbu. Ono to ale platí u DP jako u čehokoliv jiného: nemusíte vidět všechno. V dílně psaní vidím vždy všechny povinné texty, z ostatních jen některé a vedu si záznamy, abych věděla, čí práci jsem třeba neviděla dlouho. 

U dalších věcí, které se dají kontrolovat více mechanicky, se mi zdá fajn učit děti samokontrole nebo kontrole ve dvojici. Jasně, někdy nám to rukama projít musí, někdy nám ale stačí takový "sken". Takže když si třeba všichni žáci označí nějakou výraznou barvou chyby, které si v nějakém cvičení našli, nám pak stačí jen tak zběžně mrknout, abychom viděli, jak moc barevné to ten který žák má i jak je na tom třída celkově. A můžeme se pak zaměřit třeba jen na ty, u kterých to vypadá, že budou potřebovat ještě hodně další podpory.

Můžete si také stanovit dobu, kdy budou žáci procvičovat, pilovat, trénovat a až po nějaké době přijde Vaše kontrola. Jasně, někdy se to prostě nabalí a jsou a asi vždy budou odpoledne nebo večery, které nad pracemi prosedíte, nemusíte si jich ale způsobovat víc, než je žákům opravdu k užitku.

14) Samostatné rychlovky

Znáte to, máte ve třídě děti, které jsou s některými věcmi (obzvláště třeba v některém předmětu) rychle hotové. Rozhodně nechcete, aby podstatnou část hodin proseděly a pročekaly. Taky nechcete ale každý druhý den vymýšlet a chystat úkoly, kterými by se mohly v těchto chvílích zabývat. Můj tip je postupně zavádět samostatné rychlovky, které se dají používat dlouhou dobu (obměňovat třeba jen drobně), které děti už budou znát a obslouží si je úplně samy. Moji prvňáci mají zatím takový výběr v matematice: házej kostkou (dvěma, třemi) a přiřaď stejný počet kaštanů (kostiček, kuliček na počítadle). Házej dvěma kostkami, číslo zapiš, zakroužkuj to, které je větší. Zahrajte si ve dvojici autobus. Atd. atp. 

Nevím, jestli Vám moje tipy k něčemu budou - mohly by sloužit třeba alespoň jako odrazový můstek pro Vaše zamyšlení se nad tím, jak moc efektivně chystáte výuku Vy. Třeba přijdete na něco, co Vám hodně ulehčí Váš učitelský život.