Předškoláci, prvňáci a poezie? Jde to dohromady!

Pokud si pamatuju, poezii jsem měla vždycky ráda, rozhodně už jako dítě na prvním stupni. V domácí knihovně bylo básnických sbírek naštěstí dost, takže stačilo sáhnout, vytáhnout, otevřít a číst, většinou náhodně, bez znalosti autorova významu. Ráda jsem trávila některé samotné chvilky hlasitým čtením těch zvláštních textů, které vypadaly jinak, moc jsem jim nerozuměla (zdálo se mi tenkrát), ale strašně moc se mi líbilo, jak znějí. I když neumíte dobře zpívat nebo hrát na hudební nástroj, když přednášíte poezii, můžete být hudebníkem :-) 

V mojí lásce k poezii určitě hrál zásadní roli taky Dismanův soubor, kde jsme třeba jako dítka mladšího školního věku recitovali Máj. Tuším, že to některým dospělým připadalo divné, rozumět tomu přece dobře nemůžeme, navíc je to takové morbidní... Přiznávám, když mi bylo osm devět let, nerozuměla jsem moc, prostě jsem se to naučila (a zase se mi líbilo, jak to zní), ale později bylo pro mě tak snadné Máj číst a rozumět mu, z téhle znalosti a zkušenosti jsem těžila ještě na vysoké škole. 

K poezii ve škole míváme opatrný vztah (a mají ho i někteří rodiče, kteří jinak s dětmi čtou), jako učitelé často nevíme, jak s ní ve výuce pracovat, když cítíme, že vykládat dětem, co tím chtěl básník říci, není to pravé ořechové. Taky tušíme, že hodně dětí poezie nezaujme. Ale proč? Nemám po ruce žádný výzkum, který by se zabýval tím, jak u dětí vzniká vztah k poezii, ale řekla bych, že to bude podobné, jako se čtením jakéhokoliv druhu. Pokud je pro děti poezie něčím, na co jsou odmala zvyklé, není možné, aby se to pro ně stalo úplným strašákem. Ve školkách se samozřejmě s poezií pracuje, většinou jde ale o básničky, které se mají děti učit nazpaměť, jde o rýmovánky, které jsou určitě fajn na procvičení řeči, paměti atp., ale nejde o literaturu, která by dětem říkala něco víc o světě. A myslím, že je to škoda.

U nás zatím poezie docela frčí a dneska se s Vámi chci podělit o to, jak nás sama od sebe nedávno zavedla do různých svých zákoutí.

Hodně oblíbená je teď u nás knížka Pavla Šruta Příšerky a příšeři, jsou to básničky hravé, dětem snadno přístupné a přitom (většinou) ne bezduché. A v téhle knížce jsme narazili i na tuhle báseň 

A tak jsme si chvilku povídali o tom, kdo to byl pan Morgenstern i o tom, která slova v básničce nám připadají zvláštní, neznáme je, znějí nějak "divně". Potom jsme se pustili i do čtení pana Morgensterna. Díky za internet a jeho téměř nekonečné možnosti! Nejdřív jsme si přečetli Košilelu a porovnávali různé překlady 

https://www.iliteratura.cz/Clanek/28931/morgenstern-christian-kosilela-koule

Tady jsme si zase povídali o tom, že básničky můžou vypadat opravdu různě 

https://www.poezie.psychiatr.org/christian-morgenstern

A protože jsme četli překlad pana Hiršala, našli jsme ještě tohle 

https://jitinka-silence.blog.cz/0908/z-citanky-d-josef-hirsal-a-bohumila-grogerova-job-boj-1968

Cože, to je taky básnička?! Takovou taky zvládneme:

Co jsem tím chtěla říct? Nebojte se poezie, nabízejte ji dětem, i když se vám zdá, že je ještě "nad jejich úroveň". Myslím, že je docela velká šance, že později, až uvidí text, který je "ve sloupečcích" a budou narážet na hodně zvláštní slova, nezaleknou se a budou se tím chtít prokousat. A možná je to bude dokonce těšit.

A jakou ještě máme rádi poezii?

František Halas: Před usnutím, Petr Borkovec: Všechno je to na zahradě, Petr Šrámek: Nebe, peklo, ráj: Tyglík české poezie pro děti 20. století, Petr Šrámek: Hrábky drápky odpadky