Příběh s druháky

S druháky jsme se pustili do psaní "příběhů". Ano, pro své účely používáme prostě jen příběhy, aniž bychom se pouštěli do větších detailů literární teorie, i když na ně přirozeně cestou narážíme. Protože jsou děti zvyklé na dílnu psaní už od první třídy, některé z nich už samozřejmě různé příběhy psaly, tentokrát jsme se ale na ně poprvé zaměřili společně a pod mým vedením tak, aby každý příběh (pokud možno) splňoval několik málo základních věcí a aby proběhlo společné přemýšlení nad psaním.

Hodně jsem přemýšlela o tom, jak vůbec tenhle typ textů uvedu - právě proto, že jde o tak širokou škálu možností, co vlastně ten příběh je. Přicházím ale postupně na to, že zejména s nejmenšími pisateli na to nemusíme chodit zbytečně obšírně, detailně a vlastně ani moc "odborně". Že bývá dost něco jim nabídnout a pak se nechat vést a zároveň je vést podle toho, co se ukáže jako potřebné.

Naše úvodní minilekce k psaní příběhů vypadala zhruba takhle: "Druháci, dneska nás čeká psaní nového typu textu, někteří z vás jste ho už psali, ale tentokrát se na to společně připravíme, aby naše texty byly co nejlepší. Dneska začneme připravovat psaní příběhu. Zamyslíme se teď společně nad tím, kdo může v příběhu vystupovat." 

Děti začaly říkat své nápady, čímž se už taky rovnou ukázalo, že texty můžou být velmi různé. Může to být pohádka, detektivka, může to být příběh z našeho života nebo úplně vymyšlený příběh, ve kterém budeme hlavními hrdiny...

Co jsme dali dohromady - KDO

PRINCEZNA, VOJÁK, DETEKTIV, JÁ, NAŠE TŘÍDA, ZVÍŘATA, DĚTI, PIRÁT...

Potom jsme vymýšleli, KDE se příběh může odehrávat

VE ŠKOLE, V LESE, NA HRADĚ, NA MOŘI, V DŽUNGLI, DOMA, VE MĚSTĚ, VE VESMÍRNÉ RAKETĚ...

V tuhle chvíli už některým dětem nápady "naskakovaly", některé začaly vypadat nadšeně a měly problém to udržet v sobě. Dostaly pár minut na to, aby se prošly po třídě a sdílely mezi sebou nápady, které už mají. Je potřeba zdůraznit, že pokud někdo zatím nápad nemá, vůbec nic se neděje, ale poslechne si pozorně několik nápadů ostatních spolužáků. Jako vždy si pak dáme ještě malou chvilku na sílení v celé skupině. Jsou to první příležitosti své nápady tříbit nebo nasbírat nějakou inspiraci.

V další minilekci jsme se podívali na ZÁPLETKU.

Je důležité, abychom si promysleli, co důležitého se v našem příběhu bude odehrávat, co tam nastane za problém a jak se to vyřeší.

Na několika známých pohádkách jsme si pak společně ukázali, CO SE TAM STALO a JAK TO DOPADLO. Např. vlk sežere Karkulku i babičku, přijde myslivec a rozpáře mu břicho, obě jsou zachráněny. 

Přitom co jsme dávali tyhle zápletky pohádek dohromady, jsem je taky vždycky načrtla, každou na dvou obrázcích.

Následně měly děti přípravné úkoly před psaním:

1) Napsat a načrtnout, KDO v jejich příběhu bude vystupovat. Mohla to být jedna (ta úplně hlavní) postava nebo více důležitých postav.

2) Napsat a načrtnou, KDE se příběh bude odehrávat (jedno důležité místo nebo obecně prostředí, případně víc prostředí).

3) Do dvou obrázků načrtnout, CO se v příběhu bude řešit a jak to DOPADNE. Najít a zakreslit ten hlavní problém, hlavní potíž, kterou někdo v příběhu bude řešit.

Sdílení

Důležitou součástí přípravy každého psaní je sdílení. V podstatě během každého kroku může být užitečné nechat žáky mezi sebou krátce sdílet své nápady, ukázat si, co a jak napsali/ načrtli. Pomůže to zejména dětem, které zatím ještě žádný nápad nedostaly, pro žádný se nenadchly tak, aby o něm chtěly psát, ale může k vytříbení nápadů pomoct každému.

Pak už se žáci pustili do psaní prvních verzí, které taky poprvé museli konzultovat se spolužáky. O tom zase příště!