Připravit! Pozor! Malujeme!

Dnešní doba je pro učitele skvělá v tom, jak snadno můžeme najít různorodou inspiraci pro svou práci, jak si můžeme tříbit názory na to, jak ve výuce pracovat, snadno si můžeme od kolegů, které třeba vůbec neznáme, nechat doporučit dobrou pomůcku, učebnici, zajímavé místo pro školní výlet... Můžeme tak získat čerstvý pohled na svou práci. Víc hlav víc ví a na internetu a sociálních sítích se v různých učitelských skupinách takových hlav najdou stovky a tisíce. Musím ale přiznat, že pokud bych sledovala pouze české učitelské virtuální komunity, asi by mi to nestačilo. Proč? Zdá se, že hodně českých učitelů využívá možnost sdílení zejména v oblasti jedné, v oblasti výtvarné výchovy a pracovních činností (mám-li použít školní škatulku). Do značné míry je to pochopitelné, když se Vám a Vašim žákům něco povede, je mnohem snadnější sdílet něco, co je hmatatelné, dá se to snadno vyfotit a vystavit a navíc je to prostě něco vizuálně atraktivního. Je taky skvělé, že si kolegyně a kolegové můžou opravdu snadno doporučit postup vhodný pro určitou věkovou skupinu nebo si dokonce nahrát a sdílet instrukce k výrobě... čehokoliv. Ano, přiznávám - pro mě jako učitelku bez špetky výtvarného nadání a invence je to fajn. Na druhou stranu - vždycky, když vidím ty pyšně vystavené fotky dvaceti stejných sněhuláků, třiceti sněžítek nebo zimních víl, chce se mi tak trochu plakat a úpět. To máme tak málo nápadů? Tedy - to jsme tak neschopní podnítit v dětech nějaký tvůrčí zápal, kreativitu? Vážně si myslíme, že výtvarné umění v dnešní době znamená hlavně malovat (ať už čímkoliv), nevšimli jsme si, kolik různých postupů už dnes ve výtvarném (vizuálním) umění existuje?

Abyste mi dobře rozuměli - zoufám si nad tím, ale sama si s tím mnoho rady nevím. Nemám v téhle oblasti prakticky žádné vzdělání, zkušenosti, nejsem ani dost šikovná a nemám ani sama potřebu něco nějak vizuálně vyjadřovat. Ale ráda bych, opravdu ráda bych se časem dopracovala k tomu, že i výtvarná výchova v mém pojetí bude sloužit k rozvoji každého žáka (emočnímu, kognitivnímu, kreativnímu...), že nepůjde jen o trénink grafomotoriky a schopnost zopakovat něco, co před děti předložil někdo úplně jiný. A je mi jasné, že jsou i děti, kterým to opakování předlohy a zcela jasné instrukce naprosto vyhovují, cítí se v tom bezpečně a pohodlně. Když ale sleduju těch dvacet medvědů, jak na mě hrdě hledí z Facebooku, mám pocit, že zapomínáme právě na ty děti, které neustálými instrukcemi nanejvýš otrávíme.

A jako mnohokrát, i teď si říkám, jak moc by nám prospělo, kdybychom se konečně zbavili přesného rozvrhu a vyučovacích předmětů. Pak by děti měly příležitost i pro výtvarné vyjádření v rámci nějakého většího celku, který dává smysl. Vždyť v rámci jakéhokoliv projektového tématu můžou děti malovat, kreslit, vyrábět, fotit, vyřezávat, natáčet a stříhat videa... Určitě by se toho nenaučily méně, než během dvouhodinovky, ve které "připravit ke startu, malujeme!". 

Jak učíte výtvarku Vy? Co mi poradíte? Bylo by možné učit ji podobně, jako vedeme dílny psaní? Jsem mimo a s třiceti dětmi to nejde?