Škola je tu i pro tebe!
Věřím tomu, že jsou učitelé, kteří dokážou nějakým způsobem zaujmout a "vtáhnout do děje" všechny žáky, možná jsou i tací mistři, kteří to dokážou pokaždé. No, já to zatím nejsem.
Při třídění starých papírů jsem ale narazila na jednu svoji přípravu pro třeťáky, která mi připomněla, že cesty, jak děti vtahovat, mohou být opravdu různé. Měla jsem totiž ve třídě takového Kubu, u kterého se mi vážně pořád nedařilo vzbudit byť jiskru zájmu, nadšení. Bylo úplně jasné, že ve škole si to prostě nějak odsedí, udělá to nejnutnější, ale tím to hasne. A přestože si nemyslím, že škola je cirkus, že to ve škole musí být pro děti neustále a hlavně zábava, opravdu jako učitelka chci, aby každé dítě mohlo alespoň někdy zažít, že škola je místo pro něj, že se tu může zabývat tím, co ho opravdu zajímá, co je součástí jeho světa. U některých dětí je to snadné, mají spoustu zájmů, koníčků, o které se můžeme společně opřít (o co snáz se čte nebo píše dětem, které mají nějaký zájem, něco aktivního ve svém volném čase dělají!), jenže u některých dětí aby člověk doloval vší silou, než narazí na něco, o co se dá opřít.
Ani nevím, jak k tomu došlo u Kuby, každopádně jednoho dne jsem tedy to "něco" vydolovala. Stroje! Velké pracovní stroje, jaké vídáme na stavbách, to je to, co ho zajímá. A tak jsem pro celou třídu připravila hodinu na téma "lopatová rypadla", "rozrývače" a "dozery".
Děti pracovaly s textem celkem klasicky, hledaly důležité informace samostatně, pak ve skupinkách a pak se o strojích učily navzájem. Zdrojem informací byly mírně upravené pracovní listy SPŠ stavební :-) Nakonec vyráběly vlastní stroje a popisovaly jejich součástky a funkce.
Samozřejmě mně vůbec nešlo o to, aby se žáci naučili, že rypadla dělíme na ta s lopatou hloubkovou, výškovou, drapákovou nebo s rozrývacím trnem. Z mého pohledu šlo prostě o čtenářskou lekci, ale hlavně o to povzbudit děti k tomu, aby vyjadřovaly svoje vlastní zájmy a myšlenky, protože budou vědět, že jen tak nezapadnou, že se jimi můžeme společně zabývat.
Jestli čekáte, že se stal absolutní zázrak, Kuba zahořel láskou ke škole a stal se z něj "akčňák", tak to tedy ne, to vás zklamu. Ale něco to přeci jen změnilo - lekce o strojích byla dobrým odrazovým můstkem pro aktivnější Kubovo zapojení v dílnách čtení i psaní, přečíst i napsat se toho dá o strojích docela dost :-) A jak se trošku rozečetl a rozepsal, šlo mu to pak samozřejmě snáz a snáz a tak nějak pochopil, že nejsou témata, která do školy nepatří, že zkrátka může psát o svém novém mobilu, ze kterého je nadšený, nebo napsat recenzi počítačové hry, která nemá s učením a školou zdánlivě nic společného.